Internetem se to konspiračními teoriemi jen hemží. Jistě jste již slyšeli o Chemtrails, Plochozemcích (Flat-Earthers), či že pád World Trade Center si Američané zosnovali sami (9/11 Was an Inside Job). Ač se v historii párkrát stalo, že některé konspirační teorie se ukázaly jako opravdové konspirace, drtivá většina je spletitou sítí domněnek, živících se strachem. Jak ale poznat rozdíl mezi konspirační teorií a konspirací?
V roce 2010 Scientific American publikoval článek, kde uvedl deset bodů, jak poznáme, že nadnesená konspirační teorie nejspíše nebude pravdivá.
Důkazy konspirace vyvstávají ze vzorce spojování zdánlivě souvisejících událostí, nebo naprosto nesouvisejících událostí. Pokud pro toto propojování neexistuje žádný jiný důkaz, než že vyhovuje propagované myšlence, jedná se nejspíše o konspirační teorii.
Ti, kteří stojí za údajnou konspirací, by museli mít nadlidské schopnosti, aby mohli danou konspiraci dělat.
Údajná konspirace je velmi komplikovaná a předpokládá pro svou existenci velké množství fungujících prvků.
Podobně, údajná konspirace potřebuje pro své fungování vysoký počet osob, které by musely mlčet a tajit skutečnosti. Čím větší počet lidí, tím je to méně pravděpodobné, že udrží tajemství, a tím je méně pravděpodobné, že konspirace bude skutečná.
Údajná konspirace si klade za úkol mít kontrolu nad národem, ekonomikou, politickým systémem... Pokud se předpokládá, že se jedná o světovou nadvládu, je údajná konspirace nejspíš konspirační teorií.
Konspirační teorie staví na malých událostech, které se mohly, ale nemusely, stát, a propojuje je s mnohem většími, mnohem méně pravděpodobnými událostmi.
Konspirační teorie připisuje zlověstný a hrozivý význam událostem, které jsou nejspíše neškodné a nevýznamné.
Konspirační teorie v sobě kombinuje fakta a spekulace bez jakéhokoliv rozlišení a bez připisování míry pravděpodobnosti nebo faktičnosti.
Konspirační teoretik je nevybíravě podezřívavý ke všem vládním orgánům nebo soukromým organizacím, což naznačuje neschopnost vnímat nuance mezi skutečnými a falešnými konspiracemi.
Konspirační teoretik odmítá jakákoliv alternativní vysvětlení, odmítá skutečnosti a důkazy, které nevyhovují jeho teorii a vyhledává jen skutečnosti a důkazy, které vyhovují tomu, o čem se předem rozhodl, že je pravdivé.
Na závěr, to, že se nejedná o konspirační teorii, neznamená, že se v jednotlivých instancích nejedná o závadné či škodlivé chování. Ale neměli bychom hledat komplexní, propracované úmysly tam, kde je jen oportunismus.