Frisson: Proč nám při hudbě běhá mráz po zádech

Stojíte na hudebním festivalu. Kapela zahraje první tóny skladby, na kterou čekalo celé publikum. Přidá se další nástroj, světla se rozsvítí, dav začne zpívat a vám náhle přeběhne mráz po zádech. Naskočí husí kůže, sevře se hrdlo nebo se vám do očí nahrnou slzy.

Pokud přitom není zima, mohli jste zažít frisson.

Francouzské slovo frisson znamená zachvění či mrazení. Ve vědecké literatuře se používají také výrazy aesthetic chills, musical chills, thrills nebo psychogenic shivers. Terminologie není zcela jednotná a jednotliví autoři pod tyto pojmy někdy zahrnují trochu jiné projevy. Společným základem je krátká, výrazná tělesná reakce spojená se silným emočním nebo estetickým prožitkem.

Může mít podobu brnění, vlny chladu, zachvění, napětí a uvolnění svalů, husí kůže, slz nebo pocitu knedlíku v krku. Nejčastěji se zkoumá při poslechu hudby, ale může se objevit také při filmu, poezii, výtvarném umění, přírodní scenérii, silném projevu, náboženském obřadu nebo ve chvíli náhlého pochopení.

Frisson přitom není nově objevený jev. Nové jsou především pokusy změřit jej, zjistit, co jej vyvolává, a určit, nakolik jde o zkušenost společnou lidem z různých kultur.

První systematická studie vyšla v roce 1980

Jednu z prvních systematických vědeckých studií tohoto fenoménu publikoval v roce 1980 americký farmakolog Avram Goldstein. Sám napsal, že pokud ví, podobná tělesná reakce dosud nebyla předmětem samostatného vědeckého výzkumu.

Používal výraz thrill, který definoval jako jemné zachvění nebo brnění vyvolané intenzivní emocí či vzrušením. Zajímalo ho, zda jde o vzácný jev, jak jej lidé popisují a co jej vyvolává.

Rozeslal proto dotazníky třem skupinám:

• 45 zaměstnancům výzkumné instituce, z nichž odpověděli všichni,

• 387 studentům medicíny, z nichž odpovědělo 116,

• 126 studentům hudby, z nichž odpovědělo 88.

Ve skupině zaměstnanců uvedlo zkušenost s mrazením 24 z 45 lidí, tedy 53 procent. Mezi odpovídajícími studenty medicíny to bylo 93 ze 116, tedy 80 procent, a mezi studenty hudby 79 z 88, tedy 90 procent.

Tato čísla se někdy dají prezentovat jako důkaz, že frisson zažívá většina populace. Jenže takový závěr studie neumožňuje.

U studentů medicíny se vrátilo pouze 30 procent dotazníků. Je pravděpodobné, že lidé, kteří popsanou zkušenost znali, měli větší motivaci odpovědět. Studenti hudby zase představují velmi specifickou skupinu, která se hudbou zabývá intenzivněji než běžná populace. Goldstein na možnost výběrového zkreslení upozornil přímo v článku.

Z jeho údajů proto nelze vypočítat, jaké procento lidstva frisson zažívá. Studie ale ukázala, že nejde o ojedinělou zvláštnost několika jedinců.

Hudba byla nejčastější, ale zdaleka ne jediná

Goldstein se studentů hudby také zeptal, které podněty u nich mrazení vyvolávají. Výsledky byly podstatně pestřejší, než napovídá dnešní spojování frissonu téměř výhradně s hudbou:

• hudební pasáže uvedlo 96 procent,

• scénu ve filmu, divadelní hře, baletu nebo knize 92 procent,

• krásu v přírodě či umění 87 procent,

• fyzický kontakt s jiným člověkem 78 procent,

• vrcholné okamžiky v opeře 72 procent,

• nostalgické chvíle a sexuální aktivitu shodně 70 procent,

• sledování emoční interakce mezi jinými lidmi 67 procent,

• náhlý vhled, pochopení nebo vyřešení problému 57 procent,

• určitý okamžik při sportovní události 52 procent.

Každý respondent, který mrazení znal, uvedl více než jeden druh spouštěče. Goldstein proto neusuzoval, že jde o specifickou reakci na hudbu. Společným prvkem podle něj bylo silné emoční vzrušení a setkání s něčím, co člověk vnímal jako mimořádně krásné, významné nebo dojemné.

To je první častá nepřesnost: frisson není odborný výraz pro husí kůži při hudbě. Hudba je velmi účinným a dobře kontrolovatelným spouštěčem, a proto se hodí pro laboratorní výzkum. Samotný prožitek je však širší.

Frisson není totéž co husí kůže

Goldsteinovi respondenti nejčastěji popisovali začátek mrazení v oblasti horní části páteře a zadní strany krku. Pocit se mohl šířit přes temeno hlavy, obličej, ramena a paže nebo směrem dolů podél páteře.

Slabší epizody obvykle trvaly jednu až pět sekund a zůstávaly lokalizované. Intenzivnější mrazení trvalo déle a šířilo se do dalších částí těla. Někteří lidé popisovali bušení srdce, povzdechnutí, napětí čelistí, knedlík v krku nebo začínající pláč. Viditelná husí kůže byla pouze jedním z možných projevů.

V pozdějších studiích se proto rozlišuje mezi subjektivně pociťovaným mrazením a objektivně zaznamenatelnou piloerekcí, tedy vztyčením chloupků. Tyto dvě věci se mohou překrývat, ale nejsou totožné.

Člověk může prožít intenzivní frisson bez viditelné husí kůže. A naopak: husí kůže vyvolaná chladem, horečkou nebo strachem sama o sobě není estetickým mrazením.

Také není pravda, že frisson musí být příjemný. Mrazení může doprovázet úžas, radost či dojetí, ale také strach, odpor a znepokojení. Výzkumné práce popisují pozitivně i negativně zabarvené estetické mrazení.

Smutná hudba může být účinnější než veselá

V roce 1995 publikoval neurovědec Jaak Panksepp rozsáhlou práci o emočních zdrojích hudebního mrazení. V několika studiích nechal studenty poslouchat různé skladby a zkoumal, jaký emocionální obsah jim připisují.

Mrazení bylo silněji spojeno s hudbou vnímanou jako smutná či melancholická než s hudbou vnímanou jako šťastná.

To narušuje další jednoduchou představu: frisson není jen mimořádně silné potěšení z veselé nebo krásné hudby. Silný estetický zážitek může obsahovat smutek, nostalgii, napětí i pocit ztráty. Hudba nám umožňuje tyto emoce prožívat v bezpečném kontextu a často ve vzájemné kombinaci.

Ani samotná příjemnost skladby proto nestačí k vysvětlení, proč z ní někomu běhá mráz po zádech.

Od „mrazení“ k mozkovému systému odměny

V roce 2001 použili Anne Blood a Robert Zatorre pozitronovou emisní tomografii ke sledování mozkové aktivity při intenzivně příjemných reakcích na hudbu. Účastníci si přinesli vlastní skladby, o nichž věděli, že jim vyvolávají mrazení.

Se zvyšující se intenzitou prožitku se měnila aktivita oblastí spojených s odměnou, motivací, emocemi a fyziologickým vzrušením. Současně se měnil tep, dýchání a svalová aktivita.

O deset let později použil tým Valorie Salimpoorové kombinaci PET a funkční magnetické rezonance. Při vrcholném hudebním prožitku zaznamenal uvolňování dopaminu ve striatu.

Studie zároveň rozlišila dvě fáze:

• při očekávání oblíbeného hudebního okamžiku se více zapojoval kaudát,

• při samotném emočním vrcholu se více zapojoval nucleus accumbens.

Hudební požitek tedy nesouvisí pouze s okamžikem, kdy přijde očekávaný refrén, harmonie nebo vyvrcholení. Významná je už fáze napětí a očekávání před ním.

Z toho však neplyne, že je hudba „droga“ nebo že frisson představuje nějakou mimořádnou dopaminovou explozi.

Dopamin není molekulou štěstí. Podílí se mimo jiné na motivaci, učení, očekávání a zpracování odměn. Skutečnost, že hudba aktivuje některé oblasti používané i při jiných odměňujících zkušenostech, neznamená, že jsou tyto zkušenosti psychologicky nebo biologicky totožné.

Mozek navíc nemá oddělené centrum pro každou jednotlivou lidskou činnost. To, že dvě zkušenosti sdílejí část nervových mechanismů, ještě neznamená, že jsou „v mozku stejné“.

Hudba pracuje s tím, co očekáváme

Jedním z nejčastějších vysvětlení hudebního frissonu je práce s očekáváním.

Při poslechu si mozek průběžně vytváří předpovědi. Odhaduje pokračování melodie, rytmus, návrat refrénu, následující harmonii nebo okamžik, kdy se skladba po zesílení opět ztiší.

Tyto předpovědi nevznikají ve vakuu. Vycházejí z hudby, kterou jsme už slyšeli, z kulturního prostředí a někdy také z naší znalosti konkrétní skladby.

Mrazení bývá spojeno například s:

• náhlým zesílením,

• příchodem dalšího hlasu nebo nástroje,

• vstupem sboru,

• změnou harmonie,

• nečekaným tónem,

• změnou rytmu či tempa,

• odložením očekávaného rozuzlení,

• návratem známého motivu po delší pauze.

Narušení očekávání ale samo o sobě nestačí. Náhodně rozházené zvuky jsou nepředvídatelné, aniž by nutně vyvolávaly silný estetický prožitek. Hudba musí být dostatečně strukturovaná, abychom si mohli vytvářet očekávání, a současně dostatečně proměnlivá, aby s nimi mohla pracovat.

Frisson se proto často objevuje tam, kde se spojuje překvapení se smysluplností: něco jsme nečekali, ale zpětně máme pocit, že to do celku přesně zapadá.

Co znamená tvrzení, že je frisson „univerzální“

Tvrzení, že se frisson objevuje napříč kulturami, může znamenat nejméně tři různé věci:

1. Lidé v různých kulturách znají a dokážou popsat podobný tělesný estetický prožitek.

2. Lidé mohou zažívat mrazení také při hudbě z kultury, kterou dobře neznají.

3. Stejné skladby nebo stejné hudební prvky vyvolávají stejnou reakci u všech lidí.

Tyto výroky nejsou zaměnitelné. Pro první dva existují zajímavé důkazy. Třetí je příliš silný.

Studie z 51 kultur žádnou hudbu nepouštěla

Psycholog Robert McCrae publikoval v roce 2007 článek nazvaný Aesthetic Chills as a Universal Marker of Openness to Experience. Název se často cituje jako důkaz, že estetické mrazení je univerzální lidskou reakcí.

Je ale potřeba podívat se na to, co studie skutečně zkoumala.

McCrae pracoval s daty mezinárodního projektu, v němž 12 156 vysokoškolských studentů z 51 kultur hodnotilo člověka ze své země, kterého dobře znali. Nehodnotili tedy vlastní reakci při experimentu a výzkumníci jim nepouštěli žádnou hudbu.

Použitý osobnostní dotazník NEO-PI-R obsahoval položku číslo 188. Ta zjišťovala, zda hodnocený člověk někdy při poezii nebo umění pociťuje mrazení či vlnu vzrušení.

Položka byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků. Kontrola zpětných překladů podle McCraea ukázala, že popsanou zkušenost bylo možné vyjádřit ve všech zkoumaných jazycích. Ve většině z 51 kultur patřila položka k nejlepším ukazatelům osobnostního rysu označovaného jako otevřenost vůči zkušenosti.

Otevřenost v tomto kontextu neznamená, že člověk věří všemu novému nebo že má „otevřenou mysl“ v běžném významu. Jde o jeden z pěti širokých osobnostních rysů modelu Big Five. Zahrnuje například zvídavost, představivost, citlivost k umění, zájem o nové myšlenky a pozornost věnovanou vlastním emocím.

McCraeova studie tedy poskytla podporu následujícímu závěru:

Lidé v kulturně a jazykově velmi rozdílných společnostech znají estetické mrazení a jeho výskyt podobně souvisí s otevřeností vůči zkušenosti.

Studie ale neprokázala, že:

• frisson zažívá každý,

• je stejně častý ve všech kulturách,

• má všude stejný význam,

• jej vyvolávají stejné podněty,

• nebo že lidé různých kultur reagují stejně na tutéž hudbu.

Také nešlo o reprezentativní vzorky obyvatel jednotlivých zemí. Účastníky byli vysokoškolští studenti a hodnotili jiné osoby, které osobně znali.

Přesnější je proto mluvit o frissonu jako o mezikulturně rozpoznatelné zkušenosti, nikoli jako o automatické reakci společné každému člověku.

Co se stane, když lidé poslouchají hudbu z jiné kultury

Přímější test nabídla studie Eleonory Beierové, Petra Janaty, Justina Hulberta a Fernandy Ferreirové.

Výzkumníci původně získali 67 účastníků. Pět z analýzy vyřadili kvůli nedodržení instrukcí nebo problémům se záznamem, takže konečný soubor tvořilo 62 lidí:

• 21 v západní skupině,

• 21 v čínské skupině,

• 20 v indické skupině.

Medián věku se ve všech třech skupinách pohyboval kolem devatenácti až dvaceti let.

Účastníci byli rozděleni podle toho, jakou hudební tradici znali a rádi poslouchali, nikoli jednoduše podle etnického původu. Všichni žili ve Spojených státech a byli alespoň částečně obeznámeni se západní hudbou.

Poslouchali dvouminutové ukázky ze tří tradic:

• západní klasické hudby,

• tradiční čínské hudby,

• hindustánské klasické hudby.

Pro každou tradici výzkumníci vybrali čtyři ukázky, tedy celkem dvanáct. Vedle původních nahrávek vytvořili také kontrolní verze, v nichž byly úseky o délce 250 milisekund náhodně přeskládány. Zvukové vlastnosti tak byly do značné míry zachovány, ale skladba přišla o svou časovou a hudební strukturu.

Když účastníci pocítili mrazení, stiskli a drželi mezerník po celou dobu jeho trvání. Současně jim výzkumníci měřili kožní vodivost, která reaguje na aktivaci autonomního nervového systému. Po každé ukázce lidé hodnotili, jak se jim hudba líbila, nakolik jí věnovali pozornost, jak emocionální jim připadala a jak ovlivnila jejich vlastní náladu.

Z 2 178 nahlášených mrazení zůstalo 910

Účastníci nahlásili celkem 2 178 případů mrazení. Výzkumníci však nebrali každé stisknutí tlačítka automaticky jako potvrzený frisson.

Požadovali, aby po stisknutí následovala také reakce kožní vodivosti. Toto kritérium splnilo 1 004 případů. Po odstranění opakovaných stisknutí, která mohla souviset se stejnou fyziologickou reakcí, zůstalo v hlavní analýze 910 mrazení.

Sedm z 62 účastníků během experimentu žádné mrazení nezažilo, přestože všichni byli předem vybráni podle toho, že podobnou zkušenost v minulosti znali.

Tento postup je důležitý. Vědci se nespoléhali jen na dojem účastníků, ale pokusili se subjektivní hlášení podpořit fyziologickým měřením. Zároveň se ukázalo, že subjektivní pocit a kožní reakce se nekryjí dokonale: fyziologickou odezvu mělo pouze přibližně 46 procent původních stisknutí tlačítka.

To může mít několik vysvětlení. Někteří lidé mohli jako frisson označit jiný silný pocit, část účastníků nemluvila anglicky jako prvním jazykem a kožní vodivost sama také není dokonalým měřítkem estetického prožitku.

Známá kultura nebyla nutnou podmínkou

Výzkumníci nenašli spolehlivé rozdíly v počtu potvrzených mrazení podle toho, zda lidé poslouchali hudební styl vlastní skupiny, nebo styl, který dobře neznali.

Podstatný rozdíl byl mezi původními a rozstříhanými skladbami. U původní hudby se mrazení objevovalo významně častěji než u verzí, jejichž časová struktura byla narušena.

Mrazení souviselo s tím:

• nakolik účastníci hudbě věnovali pozornost,

• jak emocionální jim připadala,

• jak silně ovlivnila jejich náladu.

Nesouviselo však jednoduše s tím, jak moc se jim skladba líbila.

Frisson není jen vyšší stupeň hudebního vkusu. Člověku může skladba připadat zvláštní, smutná nebo znepokojivá, a přesto v něm může vyvolat silnou tělesnou reakci.

Akustická analýza navíc ukázala, že mrazení se napříč všemi třemi hudebními tradicemi objevovalo v blízkosti náhlých vrcholů:

• hlasitosti,

• zvukové jasnosti,

• drsnosti zvuku.

U rozstříhaných skladeb se stejný vztah neprokázal. Nestačilo tedy zachovat jednotlivé zvuky. Důležitý byl jejich vývoj v čase a jejich místo ve struktuře skladby.

Ani tato studie nedokazuje, že kultura nehraje roli

Výsledek podporuje představu, že určité akustické změny a způsoby budování napětí mohou vyvolávat silné emoce i bez hluboké znalosti příslušné hudební tradice.

Nelze z něj ale vyvodit, že hudba působí na všechny lidi stejně.

Účastníci žili v jednom západním prostředí. Všichni znali západní hudbu, byť v různé míře, a všichni byli předem vybráni podle toho, že někdy frisson zažili. Výsledky proto nelze automaticky vztáhnout na lidi, kteří estetické mrazení neznají, ani na populace bez předchozího kontaktu se západní hudbou. Sami autoři tato omezení výslovně uvádějí.

Studie také netvrdí, že kulturní význam hudby není důležitý. Hudba může sdělovat emoce prostřednictvím akustických vlastností, které jsou částečně srozumitelné napříč kulturami, a současně nést historické, společenské nebo symbolické významy, které bez kulturní znalosti pochopit nelze.

Univerzální tedy není konkrétní hudební vkus. Univerzální se zdá být spíše schopnost reagovat silným tělesným prožitkem i na estetické struktury, které jsme se výslovně neučili znát.

Proč je festival pro frisson vhodným prostředím

Hudební festival spojuje několik faktorů, které se s estetickým mrazením opakovaně dávají do souvislosti.

Hudba je hlasitá a její nízké frekvence vnímáme nejen sluchem, ale také tělem. Přidávají se světla, obraz, pohyb a očekávání vystoupení. Publikum často zná strukturu skladeb a předvídá konkrétní vrcholy, ale živé provedení zároveň přináší změny: prodlouženou pauzu, nový nástup, odlišné aranžmá nebo moment, kdy zpěvák přenechá známý refrén davu.

Do prožitku vstupuje také sociální prostředí.

Psychogenní mrazení bylo popsáno ve skupinových situacích, v nichž lidé sdílejí pozornost a společný cíl: při koncertech, sportovních utkáních, veřejných shromážděních nebo rituálech. Výzkumníci jej spojují s úžasem, dojetím, pocitem smysluplnosti a některými prosociálními emocemi.

To ovšem neznamená, že se frisson při festivalu automaticky znásobí počtem lidí v publiku.

Pro přímé tvrzení, že dav vždy zesiluje mrazení, nemáme dostatečný důkaz. Festival ale nabízí souběh mnoha prvků, které jej mohou podpořit: očekávání, silnou senzorickou stimulaci, osobní význam skladby a vědomí, že se na stejný okamžik soustředí tisíce dalších lidí.

Lze frisson vyvolat uměle?

Tým MIT Media Lab se pokusil zjistit, zda lze zesílit emoci tím, že se napodobí její tělesný projev.

Výzkumníci vytvořili nositelné zařízení umístěné podél páteře. Obsahovalo tři Peltierovy články, které dokážou rychle měnit teplotu, a vibrační motorky. Zařízení vytvořilo třísekundovou vlnu chladu postupující shora dolů a krátkou, přibližně sekundovou vibraci v horní části zad.

Cílem nebylo pouze člověka ochladit. Stimulace měla napodobit tělesný průběh přirozeného mrazení a byla načasována na emočně výrazné okamžiky audiovizuálního podnětu.

Studie zahrnovala 21 účastníků, z toho sedm žen a čtrnáct mužů. Průměrný věk byl 27 let. Každý účastník sledoval stejnou ukázku dvakrát: jednou se zapnutým zařízením a jednou bez něj.

Ukázka kombinovala záběry Země z vesmíru, hudbu Hanse Zimmera a závěrečný projev Charlieho Chaplina z filmu Diktátor. Umělé mrazení bylo spuštěno ve třech předem určených okamžicích.

Při použití zařízení účastníci hlásili v průměru:

• 4,00 mrazení, oproti 2,76 bez zařízení,

• intenzitu 5,62 z 10, oproti 4,33,

• potěšení 7,66 z 10, oproti 6,95,

• sdílení pocitů řečníka 8,00 z 10, oproti 7,19.

Tyto rozdíly vyšly v použité statistické analýze jako významné.

Rozdíl ve sdílení řečníkova názoru významný nebyl: 8,33 se zařízením oproti 8,09 bez něj.

To je důležitá korekce tvrzení, že zařízení „zvyšovalo empatii“. Výzkumníci rozlišovali mezi dvěmi věcmi:

• emoční nákazou, tedy nakolik člověk sdílí pocity řečníka,

• kognitivní empatií, zde měřenou tím, nakolik sdílí jeho stanovisko.

Zařízení zesílilo hlášené sdílení pocitů, nikoli souhlas s názorem. Neprokázalo tedy, že lze chladem na zádech člověka přesvědčit.

Zajímavý výsledek, nikoli hotová technologie emocí

Studie měla pouze 21 účastníků. U takto malého vzorku mohou být odhadované účinky nadsazené a výsledek je potřeba nezávisle zopakovat.

Část fyziologických dat se navíc ztratila. U zbývajících měření srdeční aktivity a výrazů tváře se neprokázaly statisticky významné rozdíly mezi podmínkami. Pozitivní výsledky tedy vycházely hlavně ze subjektivních výpovědí účastníků, nikoli ze všech původně plánovaných fyziologických ukazatelů.

Kontrolní podmínka také nebyla dokonale zaslepená. Účastníci mohli poznat, zda mají na zádech aktivní zařízení, což otevírá prostor pro očekávání a placebo efekt.

Autoři sami uvedli, že je potřeba:

• větší a rozmanitější vzorek,

• kontrolní zařízení napodobující experiment bez skutečné stimulace,

• kulturně relevantní podněty pro různé populace,

• výzkum pozitivního i negativního mrazení.

Projekt MIT popisuje frisson jako „somatický marker“ vrcholných emocí a uvažuje o technologiích, které by mohly ovlivňovat emoci od těla směrem k mysli. To je zajímavá výzkumná hypotéza. Zatím ale nejde o ověřený prostředek pro léčbu psychických problémů ani o spolehlivý nástroj pro řízení emocí publika.

A ano, existuje frisson playlist

Big Think v roce 2023 upozornil na playlist o 715 skladbách, který má shromažďovat hudbu s potenciálem vyvolat frisson. Objevují se na něm žánrově vzdálení interpreti, například Johnny Cash, Metallica, Céline Dion nebo Mozart.

Samotná šíře výběru dobře ukazuje, že frisson není výsadou určitého žánru. Může jej vyvolat orchestrální crescendo, vstup lidského hlasu, harmonická změna, rockové zesílení i píseň spojená s osobní vzpomínkou.

Problematický je ale titulek, podle něhož je playlist „vědecky ověřený, aby vám způsobil mrazení“.

Vědecké studie podporují existenci frissonu a zkoumají určité druhy hudebních změn, které se s ním pojí. Neověřily však, že každá z 715 skladeb spolehlivě vyvolá mrazení u každého posluchače.

I v nejstarší Goldsteinově studii lidé reagovali na stejné hudební pasáže rozdílně a často uváděli, že účinek souvisí s osobní vzpomínkou či důležitou životní událostí.

Mezikulturní experiment zase ukázal, že počet mrazení nesouvisel jednoduše s tím, jak moc se lidem hudba líbila. Důležitější byla pozornost, vnímaná emocionálnost a dopad na náladu.

Playlist je tedy možné použít jako experiment se sebou samým. Není to ale univerzální test estetické citlivosti ani seznam skladeb, které musejí fungovat.

Co tedy o frissonu víme

Frisson je skutečný, měřitelný psychofyziologický jev, který se zkoumá nejméně od roku 1980. Často se projevuje mrazením či brněním v oblasti páteře a krku, ale může zahrnovat také husí kůži, slzy, změny dýchání nebo pocit knedlíku v krku.

Hudba je jeho nejčastěji studovaným spouštěčem, nikoli jediným.

Nejde jen o příjemnost nebo oblibu skladby. Frisson souvisí s emoční intenzitou, pozorností, očekáváním, překvapením, významem a způsobem, jakým se zvuk vyvíjí v čase.

Lidé napříč mnoha kulturami podobnou zkušenost znají. Přímý experiment navíc ukázal, že hudba může vyvolat mrazení i u posluchačů, kteří danou tradici dobře neznají. To ale neznamená, že kultura, zkušenost a osobní paměť nehrají roli nebo že existuje jedna skladba působící stejně na celé lidstvo.

Frisson také není důkazem objektivní kvality hudby, výjimečných vibrací, léčivých frekvencí ani mimořádné duchovní energie interpreta. Je to výsledek interakce mezi strukturou podnětu, předchozí zkušeností, pozorností, tělesnou reakcí a významem, který situaci přisuzujeme.

A právě festival je místem, kde se tyto faktory snadno setkají: očekávaná skladba, živé provedení, intenzivní zvuk, vizuální podněty, osobní vzpomínky a několik tisíc lidí soustředěných na stejný okamžik.

Univerzální tedy není konkrétní hudba, která nás dojímá.

Pozoruhodně rozšířená napříč kulturami je lidská schopnost nechat se estetickým zážitkem zasáhnout natolik, že jej na několik sekund pocítíme přímo ve vlastním těle.

Bibliografie

• Beier, E. J., Janata, P., Hulbert, J. C., & Ferreira, F. (2022). Do you chill when I chill? A cross-cultural study of strong emotional responses to music. Psychology of Aesthetics, Creativity, and the Arts, 16(1), 74–96. https://doi.org/10.1037/aca0000310

• Benedek, M., & Kaernbach, C. (2011). Physiological correlates and emotional specificity of human piloerection. Biological Psychology, 86(3), 320–329. https://doi.org/10.1016/j.biopsycho.2010.12.012

• Blood, A. J., & Zatorre, R. J. (2001). Intensely pleasurable responses to music correlate with activity in brain regions implicated in reward and emotion. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 98(20), 11818–11823. https://doi.org/10.1073/pnas.191355898

• Fukui, H., & Toyoshima, K. (2014). Chill-inducing music enhances altruism in humans. Frontiers in Psychology, 5, Article 1215. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2014.01215

• Gilberg, S. (2023, August 22). This 715-song playlist is scientifically verified to give you the chills, thanks to “frisson.”Big Think. https://bigthink.com/neuropsych/frisson-song-playlist/

• Goldstein, A. (1980). Thrills in response to music and other stimuli. Physiological Psychology, 8(1), 126–129. https://doi.org/10.3758/BF03326460

• Grewe, O., Kopiez, R., & Altenmüller, E. (2009). Chills as an indicator of individual emotional peaks. Annals of the New York Academy of Sciences, 1169(1), 351–354. https://doi.org/10.1111/j.1749-6632.2009.04783.x

• Haar, A. J. H., Jain, A., Schoeller, F., & Maes, P. (2020). Augmenting aesthetic chills using a wearable prosthesis improves their downstream effects on reward and social cognition. Scientific Reports, 10, Article 21603. https://doi.org/10.1038/s41598-020-77951-w

• Jain, A., Horowitz, A. H., Schoeller, F., Leigh, S.-W., Maes, P., & Sra, M. (2020). Designing interactions beyond conscious control: A new model for wearable interfaces. Proceedings of the ACM on Interactive, Mobile, Wearable and Ubiquitous Technologies, 4(3), Article 108. https://doi.org/10.1145/3411829

• Maruskin, L. A., Thrash, T. M., & Elliot, A. J. (2012). The chills as a psychological construct: Content universe, factor structure, affective composition, elicitors, trait antecedents, and consequences. Journal of Personality and Social Psychology, 103(1), 135–157. https://doi.org/10.1037/a0028117

• McCrae, R. R. (2007). Aesthetic chills as a universal marker of openness to experience. Motivation and Emotion, 31(1), 5–11. https://doi.org/10.1007/s11031-007-9053-1

• MIT Media Lab. (n.d.). Frisson. Retrieved July 31, 2026, from https://www.media.mit.edu/projects/frisson/overview/

• Mori, K., & Iwanaga, M. (2017). Two types of peak emotional responses to music: The psychophysiology of chills and tears. Scientific Reports, 7, Article 46063. https://doi.org/10.1038/srep46063

• Panksepp, J. (1995). The emotional sources of “chills” induced by music. Music Perception, 13(2), 171–207. https://doi.org/10.2307/40285693

• Salimpoor, V. N., Benovoy, M., Larcher, K., Dagher, A., & Zatorre, R. J. (2011). Anatomically distinct dopamine release during anticipation and experience of peak emotion to music. Nature Neuroscience, 14(2), 257–262. https://doi.org/10.1038/nn.2726

• Schoeller, F. (2015). Knowledge, curiosity, and aesthetic chills. Frontiers in Psychology, 6, Article 1546. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2015.01546

• Schoeller, F., Bertrand, P., Gerry, L. J., Jain, A., Horowitz, A. H., & Zenasni, F. (2019). Combining virtual reality and biofeedback to foster empathic abilities in humans. Frontiers in Psychology, 9, Article 2741. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2018.02741

• Schoeller, F., Haar, A. J. H., Jain, A., & Maes, P. (2019). Enhancing human emotions with interoceptive technologies. Physics of Life Reviews, 31, 310–319. https://doi.org/10.1016/j.plrev.2019.10.008

• Schoeller, F., & Perlovsky, L. (2016). Aesthetic chills: Knowledge-acquisition, meaning-making, and aesthetic emotions. Frontiers in Psychology, 7, Article 1093. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2016.01093