top of page
  • Writer's pictureClaire Klingenberg

Kategorie medicíny

Updated: Apr 13


Ve zkratce

Konvenční medicína

  • běžné lékařské postupy, které jsou zavedené, většinově fungují, ale mohou se mezi nimi objevit i tradice, zastaralé poznatky a vliv lobbingu alt směrů

Medicína založená na důkazech (EBM)

  • přístup, který se snaží revidovat zavedené postupy a kriticky se dívat na postupy nové

Medicína založená na vědě (SBM)

  • rozšíření EBM, především ve vztahu k metodám, které dlouhodobě nevykazují účinky nad rámec placeba, nejsou vědecky podložené, ale drží se díky stálému testování, přestože k ničemu nevede

Alt a komplementární (Pseudomedicína)

  • postupy, které nejsou alternativou k medicíně, zakládají se na placebo efektu, zaměňování korelace a kauzality a svou popularitu si udržují tím, že jejich poskytovatelé mají narozdíl od běžných lékařů na své klienty čas a vytvářejí pocit vyslyšení*

*to je něco, co v konvenční medicíně chybí, ale řešení je spíš otázkou změny struktury zdravotnictví, než jednotlivých lékařů


Celý text

Co jako laici potřebujeme vědět

Až v 16 stol. začali někteří lékaři oficiálně pitvat (Andreas Vesalius) a začali hlasitě zpochybňovat Hippokratův humorismus (4. stol. př. n. l.). To byla myšlenka čtyřech základních tělesných šťav, jejichž nerovnováha stojí za všemi nemocemi. Tím, že se začali hledat i jiné příčiny nemocí, se medicína "osvobodila" a nemusela vše nacpávat do předem vytvořených představ. Naopak, stala se dynamickou a začala vytvářet nové hypotézy,* některé z nichž se pak po ověření staly platnými teoriemi.


Humorismus byl zcela nahrazen až v 19. stol. a to dodnes platnou (i když rozšířenou a revidovanou) germ theory - teorií,že za mnohými nemocemi stojí patogeny (virus, bakterie, plíseň...). Stála za tím i práce Louise Pasteura. To, společně s zásadně lepším poznáním těla díky zavedení pitev do lékařského vzdělávání, přineslo novou éru medicíny a medicínského výzkumu.


*Hypotéza - myšlenka zformulovaná na základě pozorování. Teorie (ve vědě) - empiricky potvrzená hypotéza.


Kontroverzní mytí rukou

Samozřejmě nebylo všechno automaticky růžové a nevznikaly jen platné informace. Nebo vznikaly platné informace, ale lékařská komunita je nechtěla přijmout. Např. během prvního rozšiřování germ theory přišel Ignaz Semmelweis s tím, že by si lékaři mezi pitevnou a porodním sálem měli umýt ruce. Přišel na to tím, že přemýšlel, proč rodící ženy ošetřované lékaři umíraly mnohem častěji na horečku omladnic než ženy, které rodily za doprovodu porodních bab. Přestože se díky jeho doporučení na jeho klinice snížila úmrtnost žen z 18 % na cca 2 %, trvalo dlouho, než jeho myšlenky ohledně patogenů byly uznány.


Regulace léčiv

Vlnu regulace léčiv a lékařů spustilo v roce 1881 Nederlands Tijdschrift tegen se Kwakzalverij, aneb Nizozemské sdružení proti šarlatánství. Tato organizace měla velký vliv na lékařství a lékarnictví v Nizozemí - díky ní se medicína zprofesionalizovala a Nizozemí se stalo jednou z prvních zemí s vládní regulací léčiv. Jinými slovy, byl dohled na to, že osoby, které se vydávají za lékaře, lékaři opravdu jsou, a že látky, které jsou prodávány s tvrzením, že mají léčivé účinky, ty účinky, v rámci jejich schopnosti testovat, měly.


Roku 1934 Karl Popper formuloval princip falzifikovatelnosti: tvrzení se musí formulovat tak, aby se dala vyvrátit. Tedy, nehledám jen důkazy pro svou myšlenku, ale přemýšlím, za jakých okolností nebude platná. Tento přístup byl zlomovým bodem jak ve vědě obecně, ale pro medicínu a farmakologii byl revoluční.


Evidence-Based Medicine

Přestože myšlenka důkazů a potvrzení sahá do 16. stol. k Andreovi Vesaliovi, oficiální formulování medicíny založené na důkazech bylo až v 1990. Spoustě lékařům to přišlo úsměvné - i v British Medical Journal zaznělo vyjádření, na čem jiném by se asi zakládala.


Tento posměšný přístup ovšem nebere v potaz množství nánosů a tradice a poznatků, které se za století nashromáždila. Nikdy v posledním století se nestalo, že by se vyhodily všechny učebnice a začalo se od píky. Co se stalo, bylo, že za posledních 150 let došlo k postupnému oddělování zrna od plev. Udělal se obrovský kus práce, dnešní medicína je ve svém poznání a pochopení zcela někde jinde. To ale neznamená, že byla zcela zbavena utkvělých představ. Nad to, i když se nějakého plevele zbavíme, nový zase vzklíčí.


Science-Based Medicine

V roce 2008 si skupina lékařů, která sleduje alternativní směry, uvědomila, že se tyto alternativní směry staly mistry v ovládání pojmosloví a metod EBM. Proto tato skupina, v čele s neurologem Stevenem Novellou a onkologem Davidem Gorskim, začala propagovat rozšíření medicíny založené na důkazech na medicínu založenou na vědě. Tedy, aby před testováním metoda ukázala potenciál - byla nějaká pravděpodobnost fungování navrhovaných postupůa aby se hypotézy jejich fungování opíraly o poznatky toho, jak lidské tělo, zákony fyziky a principy chemie fungují.


Alternativní směry často užívají v rámci výzkumů svých metod varianty této věty "Nic se neprokázalo, důkazy nejsou dostatečné, musíme zkoumat dál." Příznivci SBM říkají, že by se měly prioritně zkoumat ty metody, léčby, terapie a postupy, které nejsou zcela v rozporu s fungováním těla (mají hypotetickou možnost fungování) a je dostatečná pravděpodobnost na základě předchozích poznatků, že fungovat budou.


Základní rozdělení

Funguje postup lépe, než placebo? Funguje lépe, než samo-uzdravovací schopnost těla? Funguje lépe než placebo a samo-uzdravovací schopnost těla dohromady? Funguje opakovaně na různých skupinách lidí?


Pokud ano, jedná se o léčbu a patří do kategorie medicína.


Pokud ne, není to alternativa k medicíně. Nejedná se o léčbu a patří do kategorie alternativní a komplementární medicína, neboli pseudomedicína, jelikož to, co nefunguje, nemůže být alternativou k tomu, co funguje. A je jedno, jestli se jedná o postup z současných alternativních metod, či o údajný medicínský postup, který přetrval a přetrvává, včetně těch, na kterých i někteří dnešní lékaři trvají (u nás např. magnetoterapie). Mnoho současných altmed metod se zakládá na myšlenkách, které při oddělování zrna od plev byly v kategorii plevele. Užívají argument, že to lékaři tak dříve dělali, tak proč to nedělat dnes?


Ale mně to funguje

Jako jednotlivec, pokud vyloženě nejsme každodenně analyzovaní, těžko určíme, zda nám něco funguje. Můžeme určit, že po něčem máme lepší pocit, že se nám ulevilo, že nás něco přestalo bolet - to všechno je velmi důležité, ale naše psychické prožívání nemusí reflektovat, co se děje uvnitř.


Také jako jednotlivci špatně určujeme, co je korelace (dva děje dějící se v podobnou dobu) a co je kauzalita (děj A způsobí děj B) a hledáme kauzalitu i tam, kde není. Často v našich odhadech opomíjíme běžné a soustředíme se na výjimečné.


Např. kouření marihuany při chemoterapii. Kouření marihuany pomáhá s nevolností po chemoterapii (prokázáno). Jenže tuto úlevu mnozí zaměňují za léčbu a začínají se objevovat myšlenky, že rakovinu léčí kouření marihuany. To, že uzdravení procházeli léčbou, je často přehlíženo, či se argumentuje tím, že léčba proces prodlužovala.




Zdroje

69 views0 comments

Recent Posts

See All
bottom of page