• Claire Klingenberg

Proč skeptici valí balvany?


Rozjímání na tím, proč skeptici u nás i mezinárodně dávají anticeny


Abych svou perspektivu lépe zasadila, chci se s vámi nejdříve podělit o můj první tvrdý náraz do ezoterickou stěny. Scény.

Jakub vidí třetím okem i za stížených podmínek

Píše se rok 2014 a vstupuji po boku Leoše Kyši a Jakuba Kroulíka do konferenčního sálu. Jdeme se podívat na pána, který tvrdí, že naučí děti vidět, přestože mají zraková omezení, či jsou dokonce zcela nevidomé. Naučí je se dívat jejich třetím okem. Pokud vidící jste, naučí i vás superzraku. Jakub a Leoš se ten den s pánem už potkali a řešili s ním jeho účast v čerstvém českém projektu Paranormální výzva. Pán dokonce souhlasil, že svou metodu otestovat nechá a říká něco v tom smyslu, že chce být vědci testován.

Dojdeme do zadních částí sálu a usedáme. Za chvíli před publikum, které je sporadicky rozsazeno, předstupuje zmíněný muž a jeho tlumočnice. Začne mluvit o své metodě, třetím oku, šišince, speciálních klapkách na oči... O naší přítomnosti ví, dokonce se s námi potká několikrát pohledem. Po chvíli začne mluvit o ověřování své metody a povzdychne si, že už tolika vědcům nabídl spolupráci a že se ho vědci bojí testovat. Že opravdu není schopen najít žádného vědce, který by ho byl ochoten otestovat a metodu potvrdit. Jakub se v tu chvíli s úsměvem zvedá ze židle, předstoupí před lidi a stále ještě s úsměvem všem sděluje, že se před několika hodinami s pánem setkali a že se domluvili na vědeckém testování. Dokonce se to nahrálo na kameru.

Moje tehdy naivnější já čekalo, že po zaznění pravdy budou návštěvníci prodejní akce rozčarováni. Rozhodně jsem nečekala, že začnou na Jakuba křičet, ať pána nepřerušuje a jde si sednout. Že uslyšíme nadávky a že se začnou brousit vidle. Nakláním se k Leošovi: „Vždyť přece on je ten, kdo lže, proč jim to nevadí? Proč nejsou naštvaní na něj?“ „Jim to nevadí,” odpovídá Leoš. Jakub, ač také neúměrností a negativitou reakce zaskočen, se nonšalantně vrátí na místo.

Prodejní akce pokračuje dál.

Foto je z jiné události, výraz v mé tváři je stejný

Pán začne mluvit o tom, jak jeho nejlepší žáci umí svým třetím okem přečíst obsah USB flash disku nebo CD. Už se akce přesunula do volnějšího ražení a jsou brány dotazy z publika. Tak se tedy s dotazem přihlásím já. „To je přeci úžasné, pokud toto umí. To musí být skvělí vědci, učenci. To musejí být dost slavní. Jak se tito žáci jmenují?” „Třeba John Smith, stejně Vám to nic neřekne.“ „Tak pokud mají takové schopnosti, tak za sebou zanechali kus dohledatelné práce, ne?“ „Já nevím, nejsem s nimi v kontaktu.“ Otočí se na mě lidi sedící přede mnou a řeknou mi, ať se už neptám, že svými otázkami vyrušuji (tehdy jsem ještě netušila, do jaké míry se toto stane mým životním motem).

Leoš, již tradičně, s rukama za hlavou

Během dalšího průběhu Jakub a já nezkušeně dále vyskakujeme s otázkami. Leoš, ten vedle nás sedí, s rukama za hlavou, a jako starý mazák pobaveně sleduje jak nás, tak ostatní návštěvníky.

Na konci je návštěvníkům nabídnuta účast na semináři metody se slevou, pokud si jí zaplatí přímo tam. Toto nejspíš bylo avizováno dopředu, protože cena se stále pohybuje kolem 10.000Kč a lidé platí hotově. Ti, co zaplatili, jsou zapsáni na seznam, ale nedostávají nic, žádné potvrzení o platbě, žádnou účtenku, prostě nic.

Znovu se otočím na Leoše. „Tohle přeci není v pořádku.“ „Není.“ „Nemůžeme to někam nahlásit? Vždyť ti lidé platí za naprostý nesmysl a ještě načerno.“

„V této oblasti to nikoho nezajímá.“

Když fronta opadne, pán za námi přijde a řekne nám, že z důvodu našeho neurvalého chování na jeho přednášce s námi ruší veškerou spolupráci.

Odcházíme, jde mi pěna z úst. Jakub je zamyšlený. Leoš si bezstarostně vykračuje. „Jste mu naletěli taky,“ po chvíli řekne. „Co prosím?!?“ obořím se na něj.

„Chtěl se z toho testování vykroutit a dali jste mu důvod.“ Jakub souhlasně pokyvuje a já, poté, co přestávám vidět rudě, také musím přiznat, že má pravdu.

Rozhovor o metodě na TV Nova

Vývoj této kauzy mnozí znáte, Leoš vypustil do světa výzvu a Jakub oznámil tento scam na ČOI, která od toho dala ruce pryč, protože to pod ně nespadá. Předávali si nás jako horký brambor a jediné, co nakonec částečně zabralo jako upozornění, byla mediální prezentace. Jak ale možná někteří víte, dlouho to nezabralo a je to tady zas.

Přeskočím o tři roky dále. Píše se rok 2017 a probíhá předávání Bludných balvanů. Ceremonie jsem se nezúčastnila a asi bych ani nevnímala, komu byly uděleny, kdyby si MUDr. Jarmila Klímová pro ten svůj nepřišla. Ano, ta Klímová, jejíž klinika AKTIP se stala hlavní hvězdou pořadu Infiltrace - o rok později. Sisyfos byl první, který upozornil na problematičnost a potenciální nebezpečí neověřených, zcela nepotvrzených až zdraví ohrožujících metod. Tato informace se rozplynula a nikdo jí příliš pozornosti nevěnoval, protože no jo, rýpaví skeptici.

Kontrast k tomuto nezájmu společnosti bylo veřejné rozhořčení nad praktikami AKTIPu, zaznamenané v Infiltraci. Přitom se nejednalo o nic, na co by medicínská sekce Sisyfa už neupozorňovala. I tady se ukázalo, že nejsilnějším nástrojem je získání zájmu médií - pracně a poctivě rešeršovaná stanoviska jsou smetena ze stolu, s tím, že skeptici dělají z komára velblouda.

Právě zmíněny kontrast nepozornosti a pozornosti byl probuzením i pro mě. Věděla jsem, že moji kolegové vybírají zasloužilé osobnosti, ale věnovala jsem se svému písečku a práci ostatních příliš neřešila. Přiznám se, že po zkušenosti s naprostým nezájmem právních orgánů a po příbězích mých kolegů z podobných situací, jsem došla k názoru, že kritika nemá smysl a jediné, co smysl má, je být konstruktivní.


To je hezky idealistické a možná by to v některých univerzách multiverza mohlo i fungovat. Jenže zde, v tomto našem světě je třeba upozorňovat na méně kalé a nekalé praktiky. I kdyby se o tom mělo v danou chvíli dozvědět jen pár lidí, i jen kvůli nim to má smysl. Z toho důvodu dnes existuje nespočet fact-checkingových webů a pomalu a jistě se do škol dostává výuka kritického myšlení (ano, dělám reklamu i na svůj seminář Nenech se nachytat). Přeci jen, má-li podvod triumfovat, potřebuje jediné - aby šťouraví lidé nedělali nic.

Ashok Kumar Sharma, konference Rationalist International 2016

„Racionalisté jsou přespříliš racionální a brát se o racionalismus jim připadá iracionální.“ říká indický racionalista Ashok Kumar Sharma. Málo co je toho tak dobrým příkladem, jako protiočkovací/antivaxerské hnutí a reakce běžného člověka na něj před rokem 2020. Když Sisyfos udělil v roce 2018 Bludný balvan přednímu českému anitvax spolku, Rozalio, bylo toto rozhodnutí přijato s neporozuměním. Veřejnost laická, ale i lékaři, nad tímto mávli rukou. Jedná se jen o pár ekcentriků na periferii - říkali nám, tak se pár z nich nebude očkovat, nic se nestane - říkali nám.

Hm.

Není třeba asi zdůrazňovat, co těchto několik ekcentriků na periferii celosvětově zvládlo. Nejhorší je, že nám ani nedělá radost říkat „my jsme vám to říkali“. Ač se snažíme být přesní v naší práci, nechceme mít pravdu, protože si uvědomujeme její následky.

Důvod, proč my si těchto hnutí, klinik, směrů všímáme, je, že věnujeme čas (už 26 let) a pozornost tomu, jak se ezoterický a alternativní svět vyvíjí, včetně i jak tento vývoj ohrožuje na životech. Sledujeme ezotericko-alternativno-konspiračněteoretické trendy v zahraničí a jejich pronikání na český trh. A slovo „trh“ užívám záměrně. Alternativní medicína není, jak se mnozí domnívají, hodná a křehká babka kořenářka stojicí jako David proti Goliášovi stvořeného z lékařů a farmaceutického průmyslu. Alternativní medicína je velký, velmi výnosný business. Podívejte se schválně na roční obraty evropského výrobce homeopatik, Boironu. Obzvlášť se podívejte na finance proudící na výzkum a srovnejte si tento poměr s obraty a náklady na výzkum třeba Zentivy.



Stejně tak, ezoterické objevování vnitřního já je také finančně náročná

záležitost. A konspirační teorie? Platformy Natural News a InfoWars mají velmi rozmanitý sortiment zboží, které vás před různými zkázami ochrání. České konspiračněteoretické weby jsou sice šíří sortimentu v závěsu, ale snahu dohnat zahraniční kolegy jim upřít nelze.

Vím, že pro nezasvěcené působí to, co řešíme, jako periferní problémy, které se jich netýkají. Dokud se jich netýkají. Mail, kam Sisyfu chodí dotazy, jsou plné zpráv tohoto typu: „Nevím, co mám dělat. [Vložte příbuzenský vztah] začali [vložte ezotericko-alternativno- konspiračněteoretickou aktivitu]. Jak jim mám ukázat, že je to nesmysl. Můžete mi poslat materiály k tématu?“ Těchto dotazů si vážíme a ceníme si důvěry, která je v nás touto otázkou vkládána.


Spoustu těchto věcí se na první pohled zdá nevinných, ale problém nastává, když se situace stane vážnější a lidé se dále upínají na neověřenou metodu, nefungující přípravek, či finační propast.


Jsou i témata, která jsou tak absurdní, že když se je snažíme veřejnosti představit, trávíme většinu času tím, že vysvětlujeme, že ne, že jsme si je nevymysleli, že ano, takto přesně to proponenti prezentují, ano, my si uvědomujeme, že je to blbost, ne, nevěříme tomu, jen na to upozorňujeme...

Z všech dosavadně zmíněných důvodů jsme naprosto nejtvrdší na média a mediální platformy. Čím větší dosah mají, čím seriózněji se tváří, čím více lidí oslovují, tím více je řešíme. Proto od nás několikrát získali Bludný balvan Český rozhlas i Česká televize. A proto od nás dostala v roce 2020 Bludný balvan i Daniela Drtinová z DVTV. Reakce na tyto laureáty jsou většinou plné sentimentů, že se snažíme o cenzuru, protože se nám protivným šťourům nelíbí zvání lidí, co jdou odvážně proti systému (čti lidí, kteří si postavili slušnou živnost na chození proti systému). My si vůbec nenárokujeme jakkoli vybírat hosty těmto médiím. Trváme ovšem na tom, že pokud se tato média sama a dobrovolně zavazují, že budou dělat objektivní (objektivní, nikoliv bilanční) práci, prezentují sama sebe jako seriózní média a mají obrovský vliv na tvorbu názorů veřejnosti, tak aby na tom Googlu strávili o pět minut déle, než si pozvou hosty, kteří průkazně dezinformace šíří, a připravili si kvalitní novinářskou oponenturu.


Bohužel mají smůlu, že víme, že kvalitní novinářská oponentura existuje i v České republice. Dělá jí například Daniel Stach, kterého jsme ocenili v rámci našeho prvního ročníku pozitivní ceny, Ceny Jiřího Heřta.

Mimochodem, 27. května jsme rozdali další balvany.


Nechceme, aby lidé automaticky přijali naše rozhodnutí, náš výběr laureátů. Přáli bychom si aby, než nad nimi mávnou rukou, tak alespoň chvíli věnovali zjištění, proč jsme se tak rozhodli.


Velmi klikatou pěšinou jsem se snažila ilustrovat reálie skeptického života, takže po této cestě se vrátím k ústředním otázkám:

Proč skeptici valí balvany? Proč se těmito věcmi vůbec zabýváme, proč nás to zajímá?


Protože ty, co by to zajímat mělo, to nezajímá, dokud se to nezačne zajímat o ně.

572 views1 comment