• Claire Klingenberg

Čtecí čtvrtky #1: Mýtus vitamínů: Proč si myslíme, že potřebujeme vitamínové doplňky stravy?

Updated: Mar 10



Mýtus vitamínů: Proč si myslíme, že potřebujeme doplňky stravy?

V rámci prvního Čtecího čtvrtku se podíváme lehce do minulosti na článek o vitamínových doplňcích stravy. Článek je zároveň úryvek z knihy -Věříte na kouzla? Smysl a nesmysly alternativní medicíny-, jejíž autorem je pediatr Paul Offit (info na konci textu).

Mýtus vitamínů” vyšel v The Atlantic, 19. července 2013, ale téma článku rozhodně nezestárlo. Obzvlášť v období současné pandemie vidíme vzrůst zájmu o vitamínové doplňky stravy a osobnosti propagující #vitamínC jako zázračné řešení se rojí jako houby po dešti.


“Mýtus vitamínů” odpovídá na otázky, jako:

  • Jak vznikla myšlenka braní vitamínových doplňků?

  • Proč se mylně říká, že vitamín C zatočí s nachlazením, chřipkou a rakovinou?

  • Co jsme mezitím zjistili o jejich užitečnosti?

  • A ovlivňují poznatky z výzkumů miliardové (v $) zisky doplňkového průmyslu?

Odpovědi si můžete sami přečíst v původním anglicky psaném článku, tady v mém shrnutí v češtině nebo se jednodušenou verzi můžete dozvědět v dílu Adam Ruins Everything: Adam Ruins Nutrition.


Shrnutí:

Do roku 2011 vyšlo v devíti studiích, že vitamínové doplňky zvyšují riziko vzniku rakovin a srdečních onemocnění a zkracují životy. Přesto, v roce 2012 více než polovina obyvatel USA brala vitamínové doplňky. Málokdo z nich ovšem tuší, že fascinace vitamíny vznikla kvůli jednomu muži.


Muž, který byl po dobu svého profesního života tak brilantní, že byl laureátem rovnou dvou Nobelových cen (za chemii, 1954, a za mír, 1962). Muž, kterého na sklonku profesního života postihla tzv. Nobelova nemoc.

Tímto mužem byl Linus Pauling.


V roce 1966, když mu bylo 65 let, přednesl Pauling při příležitosti udělení ceny společnosti Carla Neuberga pro mezinárodní vědecké vztahy následující příběh: Během své přednášky v New Yorku řekl, že by byl rád, aby mohl žít dalších pětadvacet let, aby si mohl užívat pročítání poznatků jiných vědců napříč obory. Na základě toho se mu ozval biochemik, Irwin Stone, který mu doporučil užívat 3000 mg vitaminu C denně s tím, že bude žít ještě 25 let a déle. Pauling pronesl, že to tak začal dělat a nyní už navýšil svůj příjem na 18000mg denně, třistakrát tolik, co je denní doporučená dávka, a že se cítí lépe, zdravěji a nemá nachlazení.


Kámen úrazu byl ale v tom, že Dr Stone, jak se Irwin nazýval, nebyl tak zcela doktor. Byl studentem chemie, který po dvou letech studium ukončil a později mu byl udělen čestný doktorát neakreditovanou korespondenční školou chiropraxe.


(pozn. Bohužel s touto slepou důvěrou se u vysoce inteligentních lidí setkávám až příliš často. Sami operují na naprosto jiné úrovni a přízemní věci, jako zkontrolování kvalifikace či uvažovat nad tím, že by někdo mlžil či přímo lhal, je nenapadnou. Všímám si, že se domnívají, že ostatní lidé říkají své názory, myšlenky a rady se stejnou upřímností a rozvahou jako oni sami, a proto naletí tomu, co bychom my běžní smrtelníci prohlédli.)


Nachlazení je minulostí?

Pauling o čtyři roky později napsal knihu o tom, že běžné nachlazení bude minulostí, pokud lidé začnou denně brát 3000mg vitamínu C. Jeho kniha byla bestsellerem a v roce 1973 jí rozšířil o přísliby, že vitamín C zatočí i s pandemií prasečí chřipky. Na základě těchto knih se tak zvýšil prodej vitamínu C, že lékárny nestíhaly. V polovině 70. let už 50 milionů obyvatel USA dodržovalo Paulingovo doporučení. Výrobci vitamínů to nazvali “efekt Linuse Paulinga.”


Dávno předtím, než Pauling “objevil” vitamín C, už ale existovaly výzkumy, které ukazovaly, že vitamín C sám o sobě nemá vliv na průběh či délku trvání nachlazení. První takový výzkum byl už v roce 1942.


Po Paulingově prohlášení se strhla vlna výzkumů zkoumající toto tvrzení. Výzkumy proběhly nejen v USA, ale i třeba v Kanadě a Nizozemí. V žádném z nich se neprokázalo, že by vitamín C měl jakýkoliv vliv na nachlazení. FDA, Americká akademie pediatrů, Americká lékařská asociace, Americká dietologická asociace, Centrum pro lidskou výživu při Johns Hopkins, ani Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče Spojených států amerických nemohly, na základě tohoto obrovského penza dat, doporučit doplňky vitamínu C jako prevenci nebo léčbu nachlazení.


Přestože výzkum po výzkumu ukazoval, že se Pauling mýlí, Pauling na to naprosto odmítal přistoupit. A i když na jedné tiskové konferenci vystoupil značně nachlazen, svedl to na alergie.


V reakci na negativní výsledky své tvrzení ještě zveličil a prohlásil, že vitamín C není jen proti nachlazení a chřipce, ale že i dokonce vyléčí rakovinu.


Skutečně i proti rakovině?

Na základě tohoto se mu ozval skotský chirurg, který Paulingovi oznámil, že těm pacientům s rakovinou, kterým denně kromě chemoterapie dal 10g vitamínu C se daří lépe než těm, kteří céčko nedostali. Pauling s velkým nadšením chtěl poznatky publikovat v rámci americké Akademie věd, ale tam mu publikaci zamítli. Přijal jí odborný časopis Oncology. Ovšem poté, co data revidovali výzkumníci, zjistili, že pacienti, kterým byl dáván vitamín C, měli již před dávkováním vitamínem C mnohem lepší prognózy a byli zdravější. Po tomto fiasku přestala brát odborná veřejnost Paulingova tvrzení o vitamínech vážně.


Jenže, názor odborné veřejnosti a názor médií a veřejnosti se mohou značně lišit.


Média tiskla čím dál tím víc fantaskní tvrzení Paulinga. Z tvrzení z roku 1971, že vitamín C v kombinaci s chemoterapií sníží počet úmrtí na rakovinu o 10%, se v roce 1977 stalo tvrzení, že samotný vitamín C, bez žádné další léčby, sníží počet úmrtí na rakovinu o 75% a toto procento se zvýší pokud se užijí další doplňky stravy. Nad to, lidé by se mohli dožít až 150 let.

Mnozí pacienti s rakovinou se chtěli stát součástí tzv. Paulingova zázraku. John Maris, primář onkologie v Centru výzkumu rakoviny v dětství při filadelfské nemocnici dětského lékařství, vzpomíná, jak v tomto období se rodiny dožadovaly vysokých dávek vitamínu C a na jeho odmítnutí reagovali: “Vy máte Nobelovku, pane doktore?”


Na základě tlaku veřejnosti a médií se testovalo a zkoumalo dál. Když se ukázalo ve výzkumu od Mayo Clinic, pod taktovkou Charlese Moertela, že vitamín C nemá efekt na pacienty s rakovinou, Pauling se rozzuřil, že to špatně udělali, že vitamín C se musí dát před počátkem chemoterapie. Udělal se druhý pokus, opět bez Paulingova kýženého výsledku.


(Pozn. A bohužel se tím oddálil počátek skutečné léčby.)


Pauling chtěl vedoucího výzkumu soudit, myslel si, že ho Moertel schválně ovlivnil a upravil výsledky. Právnici Paulingovi žalobu vymluvili.


Vitamín C proti všemu!

I další výzkumy potvrdily výsledky z Mayo Clinic. To Paulinga popudilo k dalšímu zveličování: Pokud bychom brali mega-dávky vitamínu C, vitamínu E, selen a beta-karoten, můžeme vyléčit jakoukoliv nemoc lidstvu známou. Nemoci srdce, psychické problémy, zápal plic, žloutenka, dětská obrna, tuberkulóza, spalničky, zarděnky, neštovice, meningitida, kurděje, opar, bradavice, stárnutí, astma, odchlípená sítnice … vzteklina, zlomenina, hadí uštknutí …. alergie, selhání ledvin, lepra - to všechno a více by bylo minulostí. A když bylo objeveno AIDS, Pauling ho přidal na seznam.


V roce 1992 otiskl časopis Time článek od Anastasie Toufexis, velké příznivkyně Paulinga, která v něm zopakovala Paulingova slova a tvrdila, že vše je opřeno o výsledky výzkumů. Popularita tohoto článku udělala radost nejen Paulingovi, ale i lobbistické společnosti, Národní nutriční asociace potravin. Ta se už dlouho snažila o uvolnění pravidel kolem reklam na doplňky stravy. Nakoupila a rozeslala tento výtisk Time členům kongresu před dalším slyšením.


(Pozn. Na této vlně se svezl i Jeffrey Bland, který vyráběl a prodával doplňky stravy s nepodloženými tvrzeními. Rok předtím založil svůj Institut funkční medicíny poté, co byl varován a pokutován za nepravdivá tvrzení o svých produktech. Dnes Institutu předsedá zakladatel naturopatické univerzity, která po studentech nepožaduje žádné přijímací zkoušky, snaží se vypadat jako skutečná lékařská fakulta a dává titul ND. Propagátoři funkční medicíny i naturopatie jsou i u nás.)


Pauling, podpořen oblibou v médiích, u veřejnosti, ale i farmaceutických firem (jako Hoffman - La Roche) dále věřil, že vitamínové doplňky vše vyléčí kvůli jejich jedinečné vlastnosti. Magické slovo, které vidíme dodnes nalepené na vše, od džusů po kečupy: Antioxidant.

Antioxidace vs oxidace bylo vykresleno jako boj mezi dobrem a zlem. Tento boj se odehrává v mitochondriích, kde tělo přeměňuje potravu na energii. Jedná se o proces, kde je třeba kyslíku, a nazýváme ho oxidace. Jedním z následků oxidace je vytvoření takzvaných volných radikálů (ti špatní). Volné radikály mohou poškodit DNA a buněčnou stěnu a jsou spojovány se stárnutím, rakovinou a onemocněními srdce. Pro neutralizaci volných radikálů si tělo vytváří vlastní antioxidanty (ti dobří). Ty jsou k nalezení i v ovoci a zelenině - tam, kde je selen, beta-karoten a vitamíny A, C a E. A výzkumy skutečně ukazují, že lidé, kteří jedí více ovoce a zeleniny mají nižší pravděpodobnost výskytu rakoviny, onemocnění srdce a také déle žijí. Tedy, by se mohlo zdát, že lidé, kteří si antioxidanty ještě více doplňují v doplňcích, budou o to zdravější.


Je tomu naopak.


Příliš mnoho antioxidantů

Volné radikály sice narušují buněčnou stěnu, ale to je v těle občas třeba, například pro likvidování bakterií a likvidaci tvořících se rakovinných buněk. Pokud tedy příliš překlopíme váhy, připravujeme náš imunitní systém o možnost se přirozeně bránit. Říká se tomu "antioxidační paradox."


Od roku 1994 už proběhly výzkumy na stovkách tisíc osob, které braly vitamínové doplňky stravy. A výsledky jsou takové, že braní vitamínových doplňků stravy zvyšuje pravděpodobnost úmrtí na rakovinu a onemocnění srdce. Do té míry, že jedna studie v Centru výzkumu rakoviny Freda Hutchinsona musela výzkum přerušit, jelikož jim pacienti beroucí vitamínové doplňky umírali na rakovinu plic o 28% více a na onemocnění srdce o 17% více.


V roce 2011 se noviny Wall Street Journal podívaly na to, zda množství devastujících výsledků mělo vůbec nějaký negativní vliv na průmysl doplňků stravy. A zjistily, že naprosto žádný. Dokonce mezi lety 2010 a 2011 se zvedly zisky o 4,4%, tedy 28 miliard dolarů. Joseph Fortunato, předseda GNC (řetězce s doplňky stravy), se vyjádřil, že nejlepší, co mohou udělat, je výsledky neřešit. Na business vliv nemají.


Sám Lingus Pauling a jeho žena zemřeli na rakovinu. Ona v roce 1981 na rakovinu žaludku. On v roce 1994, na rakovinu prostaty.


Tolik mé shrnutí.


Za revizi a odbornou konzultaci děkuji Mgr. Janu Kretschmerovi



Autor shrnovaného článku: Paul Offit - pediatr specializující se na infekční nemoci, očkování, imunologii a virologii. Je spoluvývojářem očkování proti rotavirové enteritidě, na kterou umírá až 700.000 dětí ročně.









Poučení?

Pokud bychom se měli nějak poučit, tak snad následovně:

  1. Výrobci a prodejci doplňků stravy nestojí vůči farmaceutickým firmám v opozici. Tedy, koupí doplňků stravy, ať s nápisem antioxidant, či přírodní, se nestavíme proti farmaceutické lobby, ani nepraktikujeme přírodní léčbu. Naopak, podporujeme vysoce neregulovanou odnož farmaceutického průmyslu.

  2. Bohužel jen proto, že je někdo brilantní jedním směrem, neznamená, že má pravdu ve všem a že není ohrožen běžnými lidskými neduhy, jako kognitivní zkreslení, předsudky, předporozumění, zmýlení se a neochotou a strachem změnit názor.

  3. Měli bychom být opatrní v přijímání názoru vědců a lékařů, kteří bojují jen přes média a ne na odborné půdě.