5 jazyků lásky: Komunikace, nebo marketing?
- Claire Klingenberg
- Feb 13
- 5 min read
Představa, že každý z nás má „svůj“ jazyk lásky, se stala téměř samozřejmostí. Stačí vyplnit online test, zjistit, že jste „quality time“ (smysluplně strávený čas), „acts of service“ (poskytnutí služby), „words of affirmation“ (podporující slova), „receiving gifts“ (obdarovávání) nebo „physical touch“ (dotek a fyzický kontakt) a máte pocit, že jste právě odhalili klíč ke všem svým vztahům. „Teorie“ pěti jazyků lásky, kterou vytvořil Gary Chapman ve své knize The 5 Love Languages, dnes patří k nejrozšířenějším vztahovým konceptům na světě. A přesto stojí na velmi vratkých základech.
O autorovi
Chapman se dlouhodobě prezentoval jako manželský poradce a vztahový expert. Ve skutečnosti však nebyl vystudovaný psycholog, neměl klinickou kvalifikaci ani terapeutický výcvik a jeho práce nevycházela z vědeckého výzkumu. Opíral se především o vlastní zkušenost z pastorální praxe v konzervativním křesťanském prostředí. Jinými slovy: šlo o subjektivní pozorování jednoho muže, povýšené na univerzální návod na fungování vztahů. řesto byl tento model postupně marketingově zabalen jako odborná metoda, kterou dnes berou vážně miliony lidí.
V kontextu diskuse o teorii jazyků lásky stojí za zmínku i to, jak sám Gary Chapman mluví o své vlastní manželce, Karolyn Chapman. Podle analýzy rozhovorů z posledních desetiletí Chapman ve veřejných vystoupeních často popisuje Karolyn spíše negativně nebo jako někdo, kdo byl „odlišný“, „méně organizovaný“ či „duchovně slabší“ než on sám, přičemž tyto poznámky se objevují opakovaně, aniž by jim vyváženě předcházel hlubší osobní obdiv či uznání její osobnosti, talentů či charakteru. Kritici poukazují na to, že v řadě národně vysílaných rozhovorů či podcastů Chapman vypráví příběhy, které zeslabují její důležitost nebo kompetence, a přitom vyzdvihují svou vlastní roli „vedoucího“ či duchovního průvodce ve vztahu. Zmínky o jejím původu, rodinném zázemí, organizaci či rozdílném chování se objevují častěji než projevy osobní lásky, úcty či obdivu k jejím schopnostem. Navzdory tomu, veřejné záznamy z místní církevní oslavy jejich 50. výročí ukazují, že je Karolyn oceňovaná pro své vedení a vliv v komunitě, což Chapman ve svých vlastních vzpomínkách výrazně nezdůrazňuje.
Co říká výzkum
Moderní psychologie je k teorii jazyků lásky poměrně skeptická. Nový empirický výzkum ukazuje, že klíčová premisa – že mít „primární“ jazyk a mluvit „jazykem“ partnera vede k větší spokojenosti – není podložena daty. V publikované studii s téměř 700 účastníky nebyla nalezena souvislost mezi tím, že partner vyjadřuje lásku jazykem, který si druhý zvolil jako „primární“, a vyšší spokojeností ve vztahu. Slova potvrzení a kvalita společného času navíc lépe předvídala vnímání lásky než tzv. primární jazyk samotný. Většina lidí oceňuje více forem náklonnosti současně, jejich preference se mění v čase a silně závisí na konkrétní situaci i partnerovi. Nejsme přepínače nastavené na jeden režim. Naše potřeby se vyvíjejí, proměňují a reagují na okolnosti.
Další rozsáhlý přehled publikovaný v časopise Current Directions in Psychological Science konstatuje, že koncept nemá silnou empirickou oporu: lidé pravděpodobně oceňují všechny způsoby projevů náklonnosti, jazyků se nepodařilo spolehlivě ověřit jako oddělené kategorie a nebyla potvrzena představa, že jejich shoda předpovídá spokojenější vztah.
Psychologové také upozorňují, že neexistuje žádný validovaný nástroj, který by spolehlivě diagnostikoval „primární jazyk lásky“, a že online kvízy, které se často používají, nemají statisticky prokázanou spolehlivost ani platnost.
Zvláštní, jak univerzální jazyky odpovídají konkrétní ideologii
Jedním z nejproblematičtějších aspektů této teorie je její skryté genderové nastavení. Chapmanův model velmi často implicitně přiřazuje mužům fyzický kontakt, sexualitu, uznání a obdiv, zatímco ženám péči, pomoc v domácnosti, dárky a emoční pozornost. Muži „potřebují dotek“, ženy „potřebují servis“. Tyto vzorce nejsou náhodné. Odrážejí konzervativní prostředí, ze kterého koncept vzešel, a posilují tradiční rozdělení rolí.
V praxi to znamená, že nerovnováha ve vztazích se často maskuje jako „rozdílné jazyky“. Když muž vyžaduje sex, může to označit za svůj jazyk lásky. Když žena nese většinu péče o domácnost, vysvětlí se to jako její přirozený způsob vyjadřování lásky. Místo aby se mluvilo o rozdělení práce, moci a odpovědnosti, mluví se o komunikaci. Místo strukturálních problémů se řeší osobní preference. A to je velmi pohodlné.
Teorie jazyků lásky se tak v mnoha vztazích mění v nástroj tlaku. „Můj jazyk je fyzický kontakt, takže bys měl chtít.“ „Můj jazyk je acts of service, takže bys měl dělat víc doma.“ To už není sebepoznání ani empatie. Je to racionalizace vlastních nároků. Model, který měl podporovat porozumění, začíná omlouvat nerespektování hranic.
Zároveň je důležité vidět, že Chapmanův koncept není ideologicky neutrální. Vychází ze světa, kde je manželství nadřazené individuálním potřebám, konflikty se mají překonat spíš než otevřeně analyzovat, nerovnosti se mají tolerovat a role jsou do velké míry předem dané. Tyto hodnoty nejsou prezentovány otevřeně, ale jsou zabudované do samotné struktury teorie. Jde o ideologii převlečenou za psychologii.
Jednoduchá řešení se dobře prodávají
Přesto jsou jazyky lásky mimořádně populární. Důvod je prostý. Nabízejí jednoduchost, rychlé vysvětlení a pocit kontroly. Říkají nám, že problém není v nekompatibilitě, nerovnosti nebo neochotě se měnit, ale jen v tom, že se „špatně překládáme“. To zní mnohem lépe než přiznat, že si nejsme rovní, že jeden z nás ustupuje víc nebo že se vedle sebe necítíme bezpečně.
Psychologický výzkum přitom dlouhodobě ukazuje, že pro zdravé vztahy jsou důležitější jiné faktory: schopnost otevřeně mluvit o emocích, práce s konfliktem, respekt k hranicím, citlivost k mocenským nerovnostem, důvěra a empatie bez podmínek. Nic z toho se nevejde do pěti škatulek ani do online testu.
Teorie pěti jazyků lásky není věda. Je to směs osobních dojmů, náboženského kontextu, genderových stereotypů a chytrého marketingu. Funguje ne proto, že by přesně popisovala lidské vztahy, ale proto, že je jednoduchá a uklidňující. Svět vztahů však jednoduchý není.
Možná proto dává větší smysl než hledat „správný jazyk“ klást si jiné otázky: Kdo má v našem vztahu víc moci? Kdo se víc přizpůsobuje? Kdo má méně prostoru být sám sebou? A dokážeme o tom mluvit otevřeně?
Reference
1. Matching Love Languages and Relationship Satisfaction
Egbert, N., Polk, D. (2024)Does Matching a Partner’s Love Language Improve Relationship Satisfaction?Journal of Social and Personal Relationships
Studie s téměř 700 účastníky testovala hlavní Chapmanovu hypotézu: zda „mluvení jazykem partnera“ zvyšuje spokojenost ve vztahu. Výsledky tuto hypotézu nepotvrdily.
2. Popular Psychology and Love Languages
Finkel, E. J., Eastwick, P. W., Karney, B. R. (2023)Love Languages and Other Relationship MythsCurrent Directions in Psychological Science
Přehledová studie shrnující výzkum partnerských vztahů. Autoři konstatují, že koncept jazyků lásky nemá dostatečnou empirickou podporu a zjednodušuje komplexní vztahové procesy.
3. Is There Science Behind the Five Love Languages?
Keltner, D., Greater Good Science Center (2022)University of California, Berkeley
Analýza dostupného výzkumu ukazující, že neexistuje validovaný diagnostický nástroj pro „primární jazyk“ a že populární testy nemají vědeckou oporu.
4. Love Languages: Evidence and Limitations
Bunt, S., Hazelwood, Z. (2021)Assessing the Validity of Love LanguagesPersonality and Individual Differences
Studie zkoumající, zda lze pět jazyků statisticky odlišit jako samostatné konstrukty. Výsledky ukazují vysoké překrývání kategorií.
5. Relationship Communication and Emotional Needs
Overall, N. C., Simpson, J. A. (2015)Regulation Processes in Close RelationshipsPsychological Bulletin
Nezaměřuje se přímo na jazyky lásky, ale ukazuje, že kvalitu vztahů lépe vysvětlují procesy regulace emocí, empatie a řešení konfliktů než „styly projevování lásky“.
6. Popularity vs. Scientific Validity of Relationship Advice
Gottman, J. M., Levenson, R. W. (2014)What Predicts Relationship Success?Journal of Family Psychology
Klasická studie o prediktorech spokojenosti ve vztazích. Ukazuje, že klíčovou roli hraje komunikace, respekt a zvládání konfliktů — nikoli typ projevů náklonnosti.
Comments