Detektor lži, jak ho známe z detektivek a někteří
i ze skutečného života, měří následující hodnoty:
srdeční tep
krevní tlak
rychlost dechu
kožní odpor (elektrodermální aktivita)
Tím, že měří zároveň několik hodnot, ustálil se název polygraf.
Zvýšení těchto hodnot není znakem lži, jelikož lež nemá jednotný fyzický projev, ale tyto hodnoty zvyšuje nervozita.
Obsluhující polygrafu ze zaznamenaných výsledků dle svého úsudku vyhodnocuje, zda testovaní lhali.
Hypotéza, o kterou se polygraf opírá, je, že osoba je při lhaní nervózní a vykazuje jiné fyziologické projevy.
Problém?
Opakovaně se ukazuje, že neexistuje žádné spojení mezi těmito fyziologickými projevy a lhaním. Také se opakovaně ukazuje, že dobří lháři nemají problém polygraf obejít (např. špión Aldrich Ames).
Přesto nejen v populární kultuře a u laické veřejnosti, bývají polygrafy viděny jako spolehlivé nástroje. Přitom jsou akorát zastrašovací technikou.
Snaha poznat lež
Přijít na způsob, jak poznat lež, se lidstvo snaží celou svou historii. Máme záznamy, že 1000 př. n. l. museli v Číně podezřelí lháři žvýkat v ústech drcenou rýži. Pokud jí vyplivli suchou, lhali, protože strach z odhalení měl v ústech vysušit sliny.
V Evropě zas byly ordály - jedním z nich, tomu čínskému podobný, bylo sníst suchý chléb. Pokud chléb šel hůře spolknout nebo došlo k zakuckání, lhář byl odhalen.
Tyto postupy se nám zdají směšné, ale když k tomu přidáme blikající světýlko, jezdící ručičky a zahalíme do roušky jakoby vědy, najednou je to fungující postup. Přitom se staví na tom samém - že nervozita a strach znamená lež.
Moderní polygraf
Přístrojů předcházející polygrafu, jak ho známe, bylo několik. Strážník a student medicíny John Augustus Larson (1921) bývá nejčastěji zmiňován jako vynálezce té moderní podoby.
Verzi, kterou začalo užívat FBI, vytvořil jeho žák Leonarde Keeler (1939), detektiv a kouzelník.
Poté, co se začal polygraf užívat ve velkém, byl Larson naprosto zhrozen, jak je polygraf užíván a zneužíván. Litoval, že přístroj kdy vynalezl.
Shrnutí problémů
Víme, že
domnělé fungování polygrafu se neopírá o žádné vědecké poznatky
opakovaně se ukazuje, že není spolehlivý - lháři jim projdou a nevinní, nervózní lidé jsou jim označeni lháře
jsou kurzy a knihy, kde se můžete naučit obejít polygraf
není pravda, že existují odborníci, kteří jsou schopni z výsledků rozlišit nervozitu z viny a nervozitu z neviny
lež se sice může projevovat jako deviace od normy, ale tato deviace není u všech stejná
polygraf je primárně přístroj na zastrašování a získání doznání (i bohužel falešného), není to přístroj na získání pravdy
Současné užívání
V ČR se polygraf během vyšetřování užívat může, ale jeho výsledky nejsou brány jako důkaz v rámci soudu.
V USA se jednotlivé okrsky rozhodují, výsledky jako důkaz přijmou. Polygraf je užíván i jako součást pohovoru do zaměstnání v státní sféře.
A proč? I ti, kteří vědí, že polygraf nefunguje, vědí, že mnozí si myslí, že funguje. Spoléhají na to, že se osoba prozradí sama, právě na základě stresu vytvořeném polygrafem. Na určité procento lidí toto zafungovat může, ale nejedná se o spolehlivou metodu - a už obzvlášť ne v takové míře, jak bývá prezentována.
Další info
Alder, K. (2009). The Lie Detectors: The History of an American Obsession (Illustrated ed.). BISON BOOKS.
Kozel, F. A., Padgett, T. M., & George, M. S. (2004). A Replication Study of the Neural Correlates of Deception. Behavioral Neuroscience, 118(4), 852–856. https://doi.org/10.1037/0735-7044.118.4.852
Maschke, G. W., & Scalabrini, G. J. (2018). The Lie Behind the Lie Detector. Independently published.
Saxe, L. (1991). Lying: Thoughts of an applied social psychologist. American Psychologist, 46(4), 409–415. https://doi.org/10.1037/0003-066x.46.4.409
Saxe, L., & Ben-Shakhar, G. (1999). Admissibility of polygraph tests: The application of scientific standards post- Daubert . Psychology, Public Policy, and Law, 5(1), 203–223. https://doi.org/10.1037/1076-8971.5.1.203
The Polygraph and Lie Detection. (2003). The National Academies Press, 1. https://doi.org/10.17226/10420
Thoreson, L. D. (1981). A Tremor in the Blood ( Uses and Abuses of the Lie Detector ) (aFirst Edition First Printing ed.). McGraw Hill.
Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2nd ed.). Wiley-Interscience.