Velikonoce si většinou asociujeme s zajíci, vajíčky a pomlázkou.
Proč? Jak to spolu souvisí? A jak tradiční jsou tyto jednotlivé tradice?
Proč zajíci?
Zajíc má svou důležitou symboliku jak v křesťanství, tak v různých pohanských představách.
V křesťanství je zajíc vnímán jako nečisté zvíře.
Leviticus 11:4-6
Ale z přežvýkavců a z těch, kdo mají rozdělená kopyta, nesmíte jíst velblouda, který sice přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta; bude pro vás nečistý;
damana, který také přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta; bude pro vás nečistý;
zajíce, který také přežvykuje, ale nemá rozdělená kopyta; bude pro vás nečistý
Zároveň je symbolika zajíce užívaná v křesťanském umění jako symbol znovuzrození a zmrtvýchvstání, ale dává se i do kontrastu k panenské Marii, jako symbol promiskuity, například v Madonna del Coniglio od Tiziana.
Germánský folklor vnímal zajíce jako symbol plodnosti, právě kvůli jeho, ehm, entuziastickému množení. Mezi dalšími symboly plodnosti se řadila i vejce.
V 17. stol. došlo k propojení těchto symbolů plodnosti a tradic a poprvé se objevují představy, že zajíc nosí malovaná vejce.
Když němečtí imigranti osidlovali Novou Anglii v 18. a 19. století, vzali tuto tradici s sebou a ta se pak rozšířila do obecného povědomí, s zjemněním zajíce na králíka domácího, a vrátila se pak ve velkém do celé Evropy. (Podobně to bylo i s jinými svátky a tradicemi různých kultur, např. s vánočními stromky.)
Pro zajímavost, dodnes, pokud chcete o nějakém páru říct, že má velmi aktivní sexuální život, užívá se v angličtině slovní spojení they f*ck like bunnies.
A co vejce?
Vejce mají napříč kulturami podobnou symboliku, která se velmi snadno nabízí - plodnost. V rámci jarních svátků mají pak různé role, například:
V židovské tradici:
Beitzah: uvařené a na chvíli pečené vejce je tradiční pokrm na Pesach, který oslavuje připomínku biblického příběhu exodu, když židovský lid opustil otroctví v Egyptě. Slaví se mezi koncem března a začátkem dubna. Mimochodem, české slovo vejce má kořeny v hebrejském beitzah.
V křesťanské tradici
V východokřesťanských legendách se potkáme s příběhy o tom, že se vejce v době ukřižování Ježíše a jeho zmrtvýchvstání sama přebarvila na rudo.
První zmínky o barvení a zdobení vajec jsou už ze středověku. Například se nám zachovalo, že v roce 1290 anglický král Eduard I. nakoupil 450 zdobených vajec, z nichž některá byla i pozlacená.
Čokoládová vejce se začala prodávat v 70. letech 19. stol. firmami Fry's a Cadbury's, z nichž si vzaly příklad i kontinentální čokoládovny. Konkrétně čokoládová vejce jsou dobrým příkladem toho, jak některé tradice jsou vytvořeny firmami (dalším příkladem je třeba zásnubní prsten).
Proměny podob pomlázky
Původní tradice pomlázky je dosti jiná, než jak pomlázka vypadá dnes.
První zmínky o pomlázce jsou z 14. stol., ovšem v té podobě, že se manželé se navzájem šlehají metlami, pro dodání mladosti a plodnosti. Do obou z nich vstupuje míza z mladých proutků, která má pomoci zplodit další potomky.
O spojení pomlázky a vajec máme dochovanou zmínku z roku 1610, kdy nuži šlehají ženy a poté ženy muže zdobenými metlami, s cílem získat od druhého velikonoční, nabarvené, vejce.
V dalších staletích tato tradice byla upozaděna, dokud nedošlo k revitalizaci v 20. stol.
Podobně jako církev dávala svůj branding na původní pohanské svátky, tak i minulý režim zase zastiňoval svátky a tradice církevní.
V 40. letech 20. stol. došlo k zkreslené revitalizaci a vytvoření toho, co dnes vnímáme jako folklórní tradici pomlázky, s cílem potlačit křesťanskou stránku Velikonoc.
Bylo k tomu přiřazeno pohansky a pravděpodobně znějící vysvětlení, že metla-pomlázka je falická, proto šlehají muži a ženy jim za to dávají svůj symbol plodnosti, vejce.
