Jakých chyb se v našem logickém uvažování dopouštíme, když se spoléháme na přesnost našich vzpomínek?
Jedna z kategorií kognitivních zkreslení se týká paměti a odvíjí od našeho mylného přesvědčení, že náš mozek funguje jako videokamera a tudíž máme naprosto neomylnou paměť. Toto téma jsme už naťukli, ale ještě jsme z něj nevyvodili veškeré důsledky.
Podkategorie Různý způsob prožívání ovlivňuje kvalitu uložení vzpomínky podtrhává různorodost naší (ne)schopnosti si věci pamatovat v závislosti na tom, jak jsme prožívali situaci, ze které bychom si danou věc pamatovat měli a jakou důležitost.
A. Fenomén "na špičce jazyka"
Tento pocit jsme zažili všichni. Snažíme se rozpomenout na slovo či jméno, cítíme, že ho skoro máme, víme třeba písmeno, na které slovo či jméno začíná, ale prostě nám to nenaskočí. Toto lovení v hlavě nás pak dostane do stresu, nezávisle na tom, zda se snažíme rozpomenout v klidové situaci mezi přáteli či během zkoušky, či pracovní schůzky. Jak se snažíme, vyvstávají nám všechna možná písmena, vzpomínky, kde jsme slovo viděli. Dochází i k tomu, že s neotřesitelnou jistotou tvrdíme, že je tam určitě písmeno "P" (které tam nakonec vůbec není). Jsme v takovém stavu, že je pro nás nejlepším východiskem nad celou věcí přestat přemýšlet, protože je nám až fyzicky nepříjemno. To, co se v tu chvíli děje v naší hlavě, si můžeme představit jako naprosto neprůjezdnou dopravní zácpu vzpomínek a dokud se neuvolníme, nestane se průjezdnou.
B. Efekt Googlu
Náš mozek si přece nebude pamatovat věci, které jsou jednoduše dohledatelné na internetu. V posledních třiceti letech se změnil náš žebříček informací, které je třeba si zapamatovat, ač se naše schopnost učit nezměnila. Tíhneme k digitální amnésii - k zapomínání informací, které jsou nám k dispozici pomocí vyhledávačů.
C. Efekt "další na řadě"
Byl vypozorován zajímavý efekt u osob, které mají s něčím vystoupit na veřejnosti. Jak se chýlí k jejich vystoupení, zhruba 9 vteřin předtím jim naprosto vypadne paměť a nejsou schopni zopakovat slova osoby, která mluvila před nimi.
D. Efekt testování
Naše schopnost zapamatovat si látku se zvyšuje, pokud část učení věnujeme rozpomínání si na naučené, tedy zkoušení si testů nanečisto. Neplést s opakováním látky - při opakování máme látku před sebou, při testech nanečisto stavíme a vylepšujeme silnice, po kterých k nám vzpomínka dojede.
E. Roztržitost
Míra naší roztržitosti, tedy kombinace nepozornosti a zapomnětlivosti, ovlivňuje, jak si které situace pamatujeme. Roztržitost je způsobená buďto nízkou úrovní pozornosti, nebo vysokou úrovní soustředění se na určitou věc, nebo tendencí být jednoduše vyrušeni našimi náhodnými myšlenkami nebo podněty zvenčí.
Pokud podnět zpracujeme povrchně - tedy něco jednorázově uslyšíme nebo uvidíme, zapamatujeme si ho méně, než pokud se nad podnětem zamyslíme, či ho dokonce i detailně a komplexně rozebereme, zpracujeme ho na hlubší úrovni. Z toho tedy vyplývá, že pokud si chceme něco lépe zapamatovat, je nutné si holé informace obalit dalšími fakty, zajímavostmi a pokud možno, i smyslovými podněty.
Konec první části kognitivních zkreslení v pamatování, další část se bude věnovat redukování událostí a seznamů na jejich klíčové části.